Jak jsem hodnotila...

Hodnocení vína má mnoho podob. A většina z nás používá tu nejprimitivnější: chutná/nechutná. V aplikaci ViVino hodnotíme hvězdičkami na škále 1-5, no a oficiální vinné soutěže používají stobodovou hodnotící stupnici. Sama si na stobodovce vína také hodnotím a takovým mým snem je získat senzorické zkoušky a stát se oficiálním certifikovaným hodnotitelem. No...cesta to bude ještě dlouhá.

Oenoforum je mezinárodní soutěž vín, která se koná každý rok a pravidelně je do ní přihlášeno přes 500 různých vín od tuzemských i zahraničních vinařů. Organizuje ji Svaz vinařů a Národní vinařské centrum a vína hodnotí ti nejlepší someliéři, enologové, technologové i vinaři z celého světa. A protože každá porota může mít jednoho hostujícího porotce navíc a holky ze Svazu vinařů a NVC si na mě vzpomněly, byla jsem pozvána, abych se stala hodnotitelem na zkoušku. Pecka!

Dorazili jsme v sobotu 17.6. na 9:00 na závěrečný den hodnocení na Zámek Mikulov. Já šla hodnotit a Víťa...no řídil, že jo. 

Všichni hodnotitelé byli rozděleni do sedmi komisí po pěti členech. Každá komise hodnotila určitou kategorii vín. Byla jsem členem komise č.7 a na starosti jsme měli bílá vína polosuchá, polosladká a přírodně sladká a likérová. Celkem 35 vzorků. Víte k nim pouze soutěžní kategorii a ročník. Nic víc. Ani vinaře, ani analytiku, ani zemi původu. 

Hodnotí se přes tablet právě na stobodové stupnici, která vypadá takto:

A jestli vás zajímají jednotlivá kritéria a jak je posuzovat, krásně je vysvětlila Míša Lasotová v podcastu Mezi řádky, nebo kluci ve Vínocastu.

Jak jsem hodnotila

Hodnocení začalo, přišla slečna s láhví v černém sáčku, nalila všem vzorek do první ze tří sklenek. Úspěšně jsem se přihlásila do hodnotícího profilu a začala veledůležitě hodnotit. Vyplnila jsem půl tabulky a pak si všimla, že ostatní nic nepíšou. ,,To je nultý vzorek, ten se nehodnotí.´´ ´ Aha, nevadí. Mažu hodnocení, zbytek vína odlévám do odlivky. ,,Ten je na zavínění skleniček.´´ ´ Shit. Nemám čím zavínit. Ach jo, to jsem se nezapsala úplně ideálně. Další vzorky už byly soutěžní a nalévaly se po třech. Každý jsem poctivě ohodnotila - a vyplivla!!! Po každé trojici předseda komise přečetl, kolik kdo udělil bodů, jaké má víno průměrný výsledek a byl čas na krátkou debatu, když někdo dal výrazně nižší nebo výrazně vyšší body. Držela jsem se celkem srdnatě na podobných bodech jako ostatní a byla jsem na sebe patřičně pyšná. Na co senzoriky, zvládám to! Jo, počkejte si.

Zhruba u vzorku č. 12 jsem se sekla poprvé. Víno mi nesedlo, přišlo mi neharmonické se zbytečně vysokou kyselinou. Dala jsem mu 86 bodů. Ostatní šli přes 90. Ještěže se moje hodnocení nepočítá. Trochu mi to srazilo hřebínek, proto jsem se pak pár dalších vín držela alibisticky na průměrně dobrých bodech a celkem mi to vycházelo. A pak přišla sladká vína. Já miluju botrytický projev vína, miluju ho hlavně ve Vlašácích na zb. cukru a myslela jsem si, že už je mám cekem napité. Za mě výborný vzorek, botrytický, cukru hodně, ale vážně ho srážela výrazná kyselina, šla jsem na 92 bodů. No, ostatní dali sotva 84. A nebylo to kvůli osobním antipatiím k botrytidě. To víno bylo technologicky špatně. Dokonce tam odhalili lehkou plíseň a pár dalších slov, kterým jsem ani nerozuměla. 

Inu, mám se ještě co učit. Zkušenost to byla neskutečná. Poslouchat ty největší odborníky a moci se sem tam zapojit do diskuze se svým - ,,souhlasím, za mě je také pěkně harmonické,´´ ´ - byla pecka. A pořádná dávka pokory.   

A jak to celé dopadlo? Výsledkovou listinu najdete tady.