Josef Kubík

oblast Morava/ Velkopavlovická podoblast/ viniční trať Padělky k Vrbici

Tenhle díl Degustačního deníčku bude trochu netradiční. Nebudu totiž hodnotit jen jedinou lahev. A až dočtete, pochopíte proč. 

Když se na mě pan Kubík obrátil, zda bych měla zájem ochutnat nějaká jeho vína, byla to pro mne čest. Protože, jak opakuji stále dokola, nejsem žádný profík. Jsem amatérský milovník vína, který si o něm něco přečetl a nastudoval. Moje zvědavost začala narůstat, když jsem se dozvěděla, že se jedná o začínajícího vinaře Josefa Kubíka z obce Kobylí, který se svým otcem (Josefem Kubíkem st.) vinaří teprve třetí rok. K lásce k vínu je přivedl dědeček Miroslav Buchta. Navíc se rozhodli vyrábět přírodní vína, což chce nejen dávku odvahy, ale také spoustu lásky, kterou jste ochotni vínu dát. Nepoužívají řízené kvašení, díky kterému by mohli ovlivnit zbytkový cukr. Nepoužívají šlechtěné kvasinky, enologické přípravky ani vinifikátory (stroje ke kvašení rmutu). Zkrátka, vrací se ke kořenům, vyrábí vína podle starých metod. A dělají to hlavně proto, že je to baví a naplňuje.   

Přírodní vína jsou jiná. Chutnají trošičku jinak, než je běžný konzument zvyklý. Čím dál více jsou ale vyhledávaná a žádaná, právě pro tradiční metody výroby, bio kvalitu a nutný um vinaře při jejich výrobě. 

Z jejich nabídky jsem si vybrala šest lahví. A protože jsem byla již po prvním napití nadšena, jak čistá tato vína v chuti jsou, rozhodla jsem se je představit alespoň ve zkratce všechna. 

Frankovka klaret 2018

Oficiálně první víno, které bylo u Kubíků naláhvováno. Polosuché bílé víno z modrých hroznů. Barvu jsem čekala lehce růžovou, ale přišla krásná světle žlutá. Vůně byla nejdřív nenápadná. Cítila jsem citrusy a takovou svěžest. Připomínalo mi to bílou dužinu z pomela. První napití rozvinulo tolik vjemů. Šťavnatější kyselina, přitom květinová chuť a minerální dochuť. Když se víno trochu rozvonělo, cítila jsem třešňové květy. takové čisté víno. Moje tchyně dokonce řekla, že nemá potřebu zkoumat, co z něho cítí, nebo čím voní. Je prostě jednoduché a v tom je jeho kouzlo.  

Neuburské 2019

Polosuché bílé víno. Překvapení ve vůni i chuti. Bylo medové. Nádherná čirá barva, krásná viskozita. Barva zlatožlutá, světlejší, ale se zlatými odlesky. Ve vůni byl cítit med. Med a ještě něco medového. Možná plástev, nebo svíčka z včelího vosku, něco takového. Nebyla cítit absolutně žádná kyselinka. Než jsem ho v kruhu rodinném otevírala, připravovala jsem je na to, že právě přírodní vína chutnají trošku jinak, že tomu musí dát víc napití, aby si patro zvyklo. Když pak ochutnali tohle Neuburské, koukali na mě, o čem jsem to jako mluvila. Protože to bylo krásné, plné a aromatické víno. Pilo se lehce a vůně se časem rozvíjela víc a víc. 

Zweigeltrebe 2019

Už po prvním chutnání jsem litovala, že jsem si od pánů Kubíků neobjednala více druhů jejich červeného vína. Rozhodně to hodlám napravit, protože v nabídce má ještě Frankovku a Modrý Portugal. Intuitivně jsem sáhla po Zweigeltrebe, protože ho mám ze všech jmenovaných zafixovaný jako víno ovocnější. A nezklamal mě. Barva byla zářivá. Ne tak hutná, ale v krásném granátovo-malinovém odstínu. Ve vůni jsem nejprve ucítila šťávu ze zavařené červené řepy od mojí babičky. V tom nejlepším slova smyslu! Byla to nasládlá zemitá vůně, kterou připisuji právě používání přírodních nešlechtěných kvasinek. Po ochutnání už to byl Zweigelt, jak ho znám nejčastěji. Ovocný, trochu rybízu, trochu ostružin s hladkou tříslovinou a jemnou kyselinkou.     

Veltlínské zelené 2019

Byl teplý slunečný den a já zrovna psala článek do rubriky Bílé odrůdy. Psala jsem zrovna o Veltlínském zeleném. A jak to tak bývá, za chvilku jsem na něj dostala chuť. Bylo naštěstí v mém výběru od pánů Kubíků, takže jsem ho jen přesunula ze sklepa do sklenice a těšila se na košt. 

Opět má tohle suché víno krásnou barvu. Jsou tam typické zelenkavé odlesky, ale jinak je barva intenzivní a jiskřivá. Lahev jsem nechala chvilku otevřenou, aby se víno maličko nadechlo, a pak až ho nalila do sklenky. Vůně byla moc příjemná. Z počátku trošku pikantní, ale pak se rozvoněla lípa, nebo až takový ten lipový pylový prach, co se lepí autům na skla. Chuť byla osvěžující. Přesně jak u Veltlínu má být. Byl cítit zelený pepř a pak taky zralé jablíčko. Opět mě překvapilo, jak nenápadnou mělo víno kyselinu. I na VZ, který jí má občas ostrou až štiplavou.

Ryzlink vlašský 2018

Další polosuché víno z jejich sklepa. Na tuhle lahev jsem se těšila asi nejvíc. Zaujala mne totiž už jeho barva. Byla o dobrý odstín světlejší než ostatní vína, která jsem měla. Krásně světle žlutá. Taková barva pylu z květin. Jiskřivá a čirá. Po přivonění jsem cítila svěžest. Takové kousnutí do čerstvě utrženého jablka. A tenhle pocit zůstal i po ochutnání. Tohle víno mělo říznější kyselinku, ale byla v dokonalé harmonii právě s tím lehce jablečným aroma. Chuť byla skvělá a osvěžující a v podstatě nutila se znovu napít.  

Muller Thurgau 2019

Když dostanu chuť na bílé víno, odrůda Müller Thurgau mě napadne asi jako jedna z posledních. Nejspíš jsem na vína této odrůdy prostě neměla štěstí a připadala mi mdlá. Láhev téhle polosuché ,,Milerky´´ mi ale na tuhle odrůdu změnila názor. Začalo to krásnou sytou barvou, která měla až jantarové odlesky a hodně připomínala barvu mého milovaného Tramínu. Ve vůni bylo víno čisté, květinové a byly cítit medové tóny. A chutnala božsky! Úplně mi připomněla vychlazenou medovinu. Velmi nenápadná kyselinka z tohoto vzorku udělala krásně kulaté víno. 

Tohle začínající minivinařství má co nabídnout. Kromě výše uvedených mají v nabídce ještě Frankovku- červenou i rosé, Modrý Portugal. A v dalších ročnících budeme moci ochutnat i Muškát moravský a Cabernet Moravia. Chci ochutnat hlavně ta zbylá červená vína, která jsou právě ve Velkopavlovické oblasti klenoty. Pokud byste i vy chtěli zkusit vína, která v sobě mají čistotu a duši dvou nadšenců, můžete pana Kubíka kontaktovat na mailu: j.osefkubik@seznam.cz a najděte si ho i na instagramu (@_vina_s_tradici_), kde můžete celý proces výroby sledovat!

Tak! A já si jdu objednat další krabici.